Velikonoční tradice a zvyky ve světě
Nedávno jsme narazili na pěkný přehled způsobů oslav Velikonoc v různých částech křesťanského světa. Ano, velikonoce jsou totiž odnepaměti nejvýznamnějším křesťanským svátkem, oslavou zmrtvýchvstání Ježíže Krista, a logicky se tudíž neslaví v zemích bez katolické minulosti. Zajímáte se, jak se slaví Velikonoce například na Filipínách, ve Španělsku, Chorvatsku nebo ve Velké Británii? Pak jste na správném místě.
ŠPANĚLSKO: Ulicemi procházejí procesí se sochami Ježíše Krista a svatých. Jejich účastníci mají často na hlavě špičaté kapuce, někteří z nich mají na výraz pokání kovové řetězy.
FRANCIE: Francouzi slaví Velikonoce neboli Pâques. Rozdávají si barevná vejce, čokoládu, ale i drobné dárky. Všechny cukrárny a čokoládovny si každý rok dávají záležet na výrobě speciálních sladkostí, které potom v pondělí ráno hledají všechny francouzské děti v domě nebo na zahradě. Děti stejně jako v Německu věří, že jim je schoval bílý zajíček. Některé rodiny jedí k obědu jehněčí, v Alsasku se peče beránek.
CHORVATSKO: Stejně jako u nás jsou symbolem Velikonoc v Chorvatsku malované kraslice. Jedním ze zvyků je přiťukávání si vajíčkem. Ten, komu zůstane skořápka celá, vyhrává. Další tradicí je požehnání jídla. Chorvaté také pletou pomlázky, nikoli však z vrbového proutí, ale z větví olivovníku. Na Bílou sobotu nosí lidé do kostela jídlo, aby bylo požehnáno.
FILIPÍNY: Do vesnice San Pedro Cutud se sjíždějí věřící, kteří po vzoru Ježíše Krista nesou kříž a nechají se na něj přibít. Těmto scénám tradičně přihlížejí turisté s fotoaparáty. Ti, kteří se nechávají ukřižovat, tvrdí, že činí pokání, katolická církev ale tento rituál kritizuje.
POLSKO: Na Bílou sobotu si zástupy věřících v této silně katolické zemi chodí do kostela nechat posvětit potraviny, na nichž si pochutnají se svými blízkými na Boží hod velikonoční. Po postním období mezi nimi nesmí chybět maso nebo uzeniny, velikonoční tabule má být z celého liturgického roku nejbohatší. Z kynutého těsta se pečou bábovky nebo beránci, kteří se ale prodávají i vyrobení z cukru. Na velikonoční pondělí se lidé polévají vodou, nečekané osvěžení jim má zajistit zdraví.
MAĎARSKO: Tradice polévání dívek a žen má zajistit, že budou plodné. Její kořeny sahají do předkřesťanských časů. Muži za to, že své příbuzné a známé něžného pohlaví postříkají parfémem, dostávají velikonoční vajíčka, koláče nebo alkohol.
NĚMECKO: Také Němci znají malování nebo barvení vajec, v různých částech jejich země se ale tradice liší. Pokladnicí folkloru je Horní Lužice na pomezí s Polskem a Českem, kde se konají nedělní velikonoční jízdy. Stovky jezdců na koních v místních městečkách a vesnicích zvěstují zprávu o zmrtvýchvstání Krista. Velikonoční zvyky v Bavorsku jsou velice hravé - známé je třeba házení vajec, kdy se majitel domu pokouší přehodit střechu, přičemž někdo z rodiny může vejce na druhé straně chytat. Takový hod prý stavení ochrání před bleskem.
ČESKÁ REPUBLIKA A SLOVENSKO: Česká republika a Slovensko má velikonoční zvyky podobné. Na venkově o velikonočním pondělí mladíci chodí dům od domu a mrskají ženy pomlázkou. Na východním Slovensku polévají dívky studenou vodou nebo rovnou vykoupou v potoce, což jim má zajistit svěžest a energii. V minulosti za to koledníci dostávali ručně malované kraslice, v současnosti je nahrazují sladkosti nebo peněžitá odměna.
RAKOUSKO: Sníst vejce, které slepice snese na Zelený čtvrtek, prý přináší štěstí a zdraví. Stejně jako v české tradici by si lidé na tento den měli dát k jídlu něco zeleného. Hlavně v oblasti Alp jsou na Bílou sobotu oblíbené velikonoční ohně, které mají spálit zimu. Tento zvyk, který se příliš nezamlouvá ochráncům životního prostředí, se udržuje i v některých částech Německa.
ITÁLIE: Mnohými vesnicemi procházejí velikonoční procesí, věřící se vydávají také na křížovou cestu, během níž si připomínají Kristovo utrpení. Z kynutého těsta se pečou velikonoční holoubci ozdobení mandlemi. K snídani na velikonoční pondělí se podává torta rustica, slaný koláč se zeleninovou a vaječnou náplní.
BRITÁNIE: Královna na Zelený čtvrtek rozdává speciálně ražené stříbrné mince seniorům jako ocenění jejich práce pro společnost. Počet odměněných se každoročně odvozuje od věku panovnice nebo panovníka. Tradice sahá až do 13. století. a královna Alžběta II. jí dostála po většinu svého šest dekád trvajícího panování.
Zdroj: https://cestovani.lidovky.cz/