Pohraničí, domov můj (#7)

Jak již bylo řečeno výše, téměř celá oblast Přírodního parku Sovinecko spadá do regionu Rýmařovska, který leží v horských oblastech Nízkého Jeseníku. Zdejší podnebné podmínky jsou extrémně nepříznivé. Nejdrsnější klima z Nízkého Jeseníku má právě oblast Rýmařovska. První sníh se objevuje obvykle v listopadu, první mrazy však často již v září a říjnu. Poslední mrazy přicházejí až mezi 23. dubnem a 30. květnem. Bruntálsko a Rýmařovsko, navíc patří k nejdeštivějším oblastem v republice. Nepříznivé, nevlídné počasí a k tomu nepříliš kvalitní půdy v oblasti Rýmařovska nebyly nikdy dobrými předpoklady pro zemědělství a uživit se byl v minulosti na Rýmařovsku vždy těžký úkol.

Místní historikové upozorňují, že i proto nebyly vztahy mezi Čechy a Němci do nástupu Hitlera konfliktní. „Těžká práce a nevlídné klima ubíraly lidem velké množství času a energie, pokud se chtěli s handicapem vyrovnat, a tak projevy pangermánství či poválečného [po první svět válce pozn.] odporu kolem mnohých procházely zcela bez povšimnutí. Byly jiné starosti. Na druhou stranu byla rýmařovská oblast před druhou světovou válkou téměř výhradně německá, počet česká menšiny se tam blížil k nule, a proto výměna obyvatel po válce byla takřka kompletní.

Rýmařovsko vždy patřilo k chudým horským, sociálně nejzaostalejším oblastem, a to i v obdobích největšího rozmachu těžby zdejších nerostných surovin. Rovněž zemědělství zůstalo na nízké úrovni. V chladném podnebí a na nepříliš úrodných kamenitých, jílovitých a písčitých půdách se dařilo pouze nenáročným plodinám, jakými jsou například žito, oves, či brambory. Z průmyslových plodin se zde dobře pěstoval len. Pšenici a ječmenu se v těchto oblastech daří velmi špatně a plodiny jako mák, kukuřice, proso či víno se nepěstují vůbec. Nerostou zde dobře ani ovoce ušlechtilých druhů. 

Ačkoliv například v okolí obce Paseka se výjimečně nacházejí úrodné půdy a v minulosti se zde dařilo ovocnářství. Celá oblast byla odkázána na permanentní kooperaci s úrodnější obilnářskou Hanou, kde i žně začínaly asi o čtyři týdny dříve než na Rýmařovsku.

Na rozdíl od zemědělství, které v žádném případě nemohlo být základním zdrojem obživy zdejších obyvatel, hrál v regionu velkou roli průmysl. Prvním průmyslovým odvětvím, kvůli kterému byl kraj vlastně osídlen, bylo hornictví. Od třináctého století se zde těžily železné rudy, zlato i stříbro. K největšímu rozvoji železářství v kraji došlo na přelomu osmnác-

tého a devatenáctého století. Naopak od druhé poloviny devatenáctého století těžba pomalu upadala, protože zdroje nerostných suroviny začaly docházet.

Kromě těžby rud se v mnohých lomech těžila také břidlice, která byla základní krytinou zdejších střech. Břidlicová šeď dávala typický zasmušilý ráz rýmařovským obcím. Ačkoliv po břidlicovém materiálu byla stále poptávka, byly všechny lomy po roce 1958 opuštěny.

V devatenáctém století se začalo ve velkém rozvíjet i druhé průmyslové odvětví, typické v tomto kraji - textilní průmysl. Zpracovával se hojně pěstovaný len. Velká většina rodin si tradičně zvláště v zimě přivydělávala domácím ručním tkalcovstvím, pro mnohé to byl základní zdroj obživy. V průběhu devatenáctého století ale toto řemeslo v domácnostech pomalu upadalo, protože podnikatelé ve větší míře zakládali velké textilní podniky a manufaktury. Velký rozmach textilních továren nastal po roce 1918. 

Hedvábí z rýmařovského okresu se vyváželo do Spojených států i do Evropy.

Zcela zásadním průmyslovým artiklem, a to i po ukončení těžby, se staly zdejší lesy, na nichž byla závislá další velká část místních obyvatel. Těžbě dřeva v rozsáhlých lesích a jeho druhotnému zpracování se v těchto krajích vždy přikládal velký význam a lesům samotným se kvůli tomu věnovala velká péče. Na rozdíl od některých jiných částí sudetské krajiny, kde docházelo k záměrnému odlesňování půdy kvůli zemědělství, na Rýmařovsku se lesy naopak cíleně vysazovaly a jejich plocha od josefínské doby značně vzrostla.Dřevařství je také dnes poslední průmyslové odvětví, které vychází z možností a zdrojů kraje. Ostatní průmyslová odvětví po druhé světové válce vymizela nebo ztratila zásadní význam.

Noví osídlenci po válce také nenavázali na tradici věhlasného předválečného dobytkářství. Chov skotu byl v této oblasti na rozdíl od pěstování plodin velmi úspěšný. 0 plemenné býky z Rýmařovska měli zájem chovatelé nejen na Hané, ale i v cizích státech. Na zdejších pastvinách se pásl otužilý, nenáročný, silný, velmi plodný, produktivní a vysoce dojný sudetský skot. Kromě něj se dařil i chov tažných koňů. Naproti tomu se v oblasti nikdy nechovala větší stáda ovcí. Chovná zvířata se novým osídlencům ani nedostala do rukou. Ve velké většině je pravděpodobně na jatka odehnala sovětská osvobozenecká armáda.

Na závěr této kapitoly je nutné upozornit, že i když výměna obyvatelstva a komunistický přístup se viditelně promítly do zdejší krajiny, nelze tvrdit, že před tímto obdobím byl zdejší krajinný obraz zcela sterilní. Jinak vypadala rýmařovská krajina za dob aktivního dolování. Zdejší kraj také hluboce poznamenaly četné války, z kterých se obyvatelé vzpamatovávali velmi pomalu a těžko. Řadu vsí se již nikdy nepodařilo obnovit, některé až po několika desetiletích. Procházející vojska plundrovala vesnice, na pokraji zchátrání byl několikrát i hrad Sovinec. Vzhled jeho okolí například silně ovlivnila třicetiletá válka, protože po obléhání hradu Švédy bylo okolí plné podkopů, valů, vyhloubených příkopů a chodeb.