Pohraničí, domov můj (#4)
Pokračujeme, s laskavým svolením autorky, v publikování seriálu článků, které tvoří dohromady text akademické práce Kláry Židkové na Masarykově univerzitě v Brně, text práce Pohraničí, domov můj (Brno 2011). Jejím tématem je problematika proměn krajiny a společenského kontextu oblasti dnešního Sovinecka ve dvacátém století, především však v období od konce druhé světové války až do současnosti. Pro vyhledání předchozích částí seriálu klikněte na štítek Židková, umístěný pod článkem.
Obraz Sudet a sudetské krajiny před druhou světovou válkou (pokračování...)
Takzvaná „ztráta hospodáře" v sudetské krajině, o níž se mnohé publikace v souvislosti s vyhnáním Němců zmiňují, se po válce v krajině začala reálně projevovat. Struktura kulturní krajiny se pomalu rozpadala. Síť cest a drobných obcí či mozaiky obhospodařovaných polí a pastvin byly narušeny. Také mnohé statky a hospodářská stavení chátraly kvůli nedostatku pracovních sil. K tomuto procesu došlo nejrychleji v nově zřízených vojenských prostorech a pohraničních pásmech, dále i tam, kde klima a dostupnost nebyly ideální.(…) Kultivovanou zemědělskou krajinu na mnoha místech Sudet tedy nahradila téměř nedotčená příroda.
Po únoru 1948, kdy se vláda v zemi dostala do rukou komunistické strany, začalo mít nakládání se sudetskou krajinou politický a ideologický rozměr. Hned po válce bylo spáleno obrovské množství německých dokumentů. Samovolné nebo řízené destrukci podlehlo v pohraničí obrovské množství církevních i civilních staveb. Vedle chátrání objektů, o něž se neměl kdo starat, docházelo k cílenému boření německých pomníků, památníků, kostelů či hřbitovů. Krajina tak byla ochuzena o zásadní orientační i estetické body.
Nejen na základě odporu ke všemu německému, ale hlavně na základě snahy vykořenit z povědomí lidí cokoliv náboženského, se komunistům podařilo zdevastovat a zničit obrovské množství cenných církevních staveb u nás. Krajina tak byla ve velkém měřítku zbavena svého religiózního rozměru a stala se více světskou. O likvidaci židovských památek se v Sudetech postarali ještě Němci po Mnichovské dohodě a za období protektorátu. Vymýtit z krajiny křesťanské motivy se stalo úkolem komunistů. Řadu kostelů nechali chátrat. Mnoho z nich však bylo využíváno zcela účelově jako skladiště materiálu a potravin či jako depo pro průmyslové a zemědělské stroje.
Ačkoliv se do roku 1959 podařilo počet obyvatel v pohraničí lehce navýšit, některé oblasti byly stále téměř vylidněné. Tyto problémy se ostře dotýkaly zejména pohraničního venkova, protože se obyvatelé koncentrovali především v pohraničních okresních městech. Zatímco v letech 1930 - 1950 se počet obyvatel v pohraničních okresních městech zvýšil o 12,1 %, v tamních malých vsích se snížil o 35,3 %. V průběhu padesátých a šedesátých let tedy došlo k samovolnému zániku mnoha malých vesnic a osad a struktura pohraniční sídelní sítě se tím rozředila. Tomuto trendu ještě napomohlo rozhodnutí komunistické vlády osídlení pohraničí kvůli nedostatku lidí značně zredukovat.
V padesátých a šedesátých letech došlo k velkoplošným demolicím chátrajících budov. Ty byly často do základu rozebrány na stavební materiál. Dále bylo rozhodnuto, že asi šedesát tisíc hektarů obtížně obdělávatelné půdy bude zalesněno a dalších sto padesát tisíc hektarů nepříliš úrodné půdy bude přeměněno na pastviny. Obrovský vliv na podobu českého venkova, krajiny i architektonického rázu měst však měla komunistická koncepce kolektivní zemědělské produkce, o jejíchž dopadech bude pojednáno v příště.