Nedaleko za Huzovou je kopec Lícha
O rozcestí, které se nazývá Pod Líchou, se povídá, že v jeho blízkosti je možno spatřit ohnivé ženušky.
Je to prý jediné místo, kde se v celém širém pohádkovém světě zjevují a už v prastarých pověstech se vypráví, že za tmavých nocí zde probleskují mezi stromy a zvou poutníky do svých teplých náručí. Kdo neodolá jejich vábení, shoří jako troud v žáru přičarované lásky. Jedinou obranou pro ty, kteří se po setmění vydají do těchto míst, je rozdrcená dobromysl či trocha smrkové smoly. Jejich vůně totiž těm, jejichž tělo je živé a oko mrtvé, bere sílu a kouzelnou moc hřejivých náručí. Mnoho dní a nocí se potom krajem rozléhá jejich marné volání, které zní jako skučení větru.
Také se traduje, že na tomto rozcestí má člověk zastavit, zavřít oči a představit si tvář toho, koho má rád, protože ten ho potom nikdy neopustí.
(…)
(Tak tedy z Huzové vede silnice do Paseckého Žlebu. Po ní vedou asi kilometr žlutá a modrá značka. V místě, kde modrá odbočuje do Křížova, obcházejí obě značky, každá z jedné strany, kopec zvaný Lícha, náš první cíl. Ze žluté vedou přes Líchu dvě polní cesty, ale obě se vrcholu těsně vyhýbají.)
(…)
Zdroj: Irena Šindlářová, Robert Brinda, Průvodce po tajemných místech Nízkého Jeseníku, DANAL, Olomouc 2001